Místnost

Místnost již zdobí bílé stěny
přináší lidem mnohé změny.

Když v místnosti sedíš a kocháš se odstíny
vzpomeneš s hrůzou na tmu a na stíny.
Nocí tmou bloudí, spát ti nedají,
jak dohnat tě k šílenství, cestu si hledají.

Obleček bílý si navlékneš na sebe
a potom myšlénky zalétnou do nebe.

Projdeš se, nadýcháš čerstvého vzduchu
po cestě modlíš se, však jenom v duchu.

Proč tady tvrdneš? Kdo za to může?
Snad tenhleten obrázek vrytý do kůže?
A proč jim to vadí? Ubližuješ sobě.
Jsou blbý ti lidé v téhleté době!