Domestikovaný

Jako první domestifikovaný vlk si připadám
v záři reflektorů polhcen,
obstoupen davem,přesto sám,
v mdlobách temných uvadám

Jako vítr duji nad mořem
kde škod a prospěchu neznají,
ztrácím se kormoránům z očí,
topím se a tonu potají

Jako supernova vyhaslá, co na nebi trčí,
bez záře,bez svitu,
tak i já pohroužen v slzách
choulím se do svého úkrytu

Jako poslední svobodný vlk,
co na prériích vyje,
uniká před světem do Tvého klína,
kde doufá, že se skryje

Ty však odcházíš,
jsi vzduch-
prázdnota.
Jsi poslední naděje
co hasla-
nejsem

Jako domestikovaný člověk
duji tichou prázdnotu,
oceán výtvorem mých stok
utápí vyhaslý kráter mého srdce