blud

Kateřino...
Dostala ses na kraj propasti
a to víno
zdá se nyní být trpkým dosti..

seprané ponožky, studený čaj.
ze země sbírám nemocné střípky
své duše a hledám ten ráj
posetý láskou vonícími kvítky.

spřízněná má duše laskavá
ptám se skromě - existuješ??
tvé teplo vábí a lákává
snad i na mém prahu
jednou si boty zuješ...