Černá není šedá

V rozčarování si nadávám,
když v mrazu se do svítání potácím,
ve změnu se zapřísahám,
ač naději tu nenechazím.

Útěcha tu pro mě není,
čím jsem se to stal,
když nechaly mě v zapomnění,
vždy miloval jsem dál.

Až do srdce vyčerpání,
byl jsem bolesti král,
a nikdo nemá skoro zdání,
že nevím jak jít dál.

Chci skončit, chci vysvobození,
z náručí peněz a drog,
proč pravé štěstí nikde není,
na co mi je další rok?

Chtěl bych zažít objetí,
cítit zas dotek dlaně,
jsem ve špatném století,
moc dlouho jsem na dně.

Ochutnám ještě políbení?
to mi už nikdo nedá,
prohrávám sám v oslabení,
a černá není šedá.