Ztracený básník

Když básník ztratí iluzi
Pálí ho to a zamrzí
Marně bloudí lesem a hledá
Verš nesloží, slovo k slovu nedá
Do hvězd upírá pohled svůj
Prosí měsíc: Neodcházej a stůj!
Pomoz mi najít múzu mou
Tak beznadějně v lese ztracenou
Čím to, že básník iluzi ztratil
Je to tím, že se nejmilejší nenavrátil
Stále hledá, doufá, okolo slídí
A nevšímá si pohledů okolních lidí
Je bláznem, je láskou zpoutaný
Bez lásky vždycky byl a bude nahraný