Mý svědomí...

Ráno vstávám a místo světel
to jsem nikdy nechtěl
Vidím louče svědomí
však nebojte, jen to svý
Místo sebe
odraz nebe
Obraz hříchu
pro nenaplněnou pýchu
Křičící zůstaň blízko
moje dávná lásko
Vycházím na ulici
ještě tak krásně spící
A místo aut
připadám si tak děsně Out
Vidím plamínky světlušek
a marně krotím ten svůj vztek
Místo sebe
při pohledu na mě, tě zebe
Město viny
proč jsem jen tak jiný
Zachraň mě před údělem
že jdu vždy proti sobě čelem
Vidět všechno jinak
měl bych se vykašlat čekat na ten zázrak
Než se vidět má
no co, jsem to jenom já
A všechnu vinu cítit v sobě
lepší bolest, než ležet v života prázdném hrobě
A nerozumět pohledům
a už vůbec ne, vlastním snům
Ostatních
je to hřích?
vědomých a svědomitých
však tak prázdných a necitlivých
hnát se v oblacích
a modlit se za každý hřích
asfaltových parkovišť
srdce mít jak ledovou tříšť
a reálných míst
to nechci, tím jsem si jist
které já nikdy neuvidím
však se za to sám v sobě stydím
a pláču nad svým hrobem
kterého však nejsem hoden
reality mlčení
a přetvářky mluvení
vidím sebe
pod tíhou nebe
jako sběrače chyb
však kdo nechybuje se znamením Ryb?
mě kážou
a vinu pro mou slabost, hážou
být bezchybným
prý v životě býti smím
a vidět všechno tak jak se musí
když nechci, ať si to jen někdo zkusí
nebudu mlčet
sic musíte se za mě stydět
neumím se prát
vím, že nestojím vám za to, mě tak brát
co mám dělat
když mým osudem je hledat
chtěl bych se smát
však zatím musím všem i sobě lhát
chtěl by utíkat
však jak můžu, když díky okovům musím stát
a mezitím vidím
jak já se jen stydím
jen auta, světla a prázdný svět
My Name Is Mad.