Příběhy z krysařovi flétny: Temný úděl muže beze jména

Od svítání do soumraku světem tiše kráčí,
Jak stín míjí domy, kde se radují, i ty kde jen pláčí.
Prochází potemnělým krajem,
A lidé v okolí z něj nemají nejlepší dojem.

Jeho temný pohled s odstínem do šeda,
Ten pohled důvěryhodnosti moc nedodá.
Jeho černý plášť a dlouhé vlasy ve větru vlají,
A lidé se jeden druhého ptají,

Kdopak asi odváží se takhle ven,
Vrah, lapka či snad blázen jen?
Nikdo jej nezná, nik neví, proč přišel,
Je to démon zlý, či náš přítel?

Muž beze jména s šedivým pohledem,
Jen tiše kolem nich prochází a dívá se na zem.
Je příliš znechucen, než aby pohlédl jim do očí,
Dívá se raději na prach cest, vír větru listím jej obtočí.

Přichází k místní radnici, vytáhne flétnu a započne hrát,
Tu náhle šedivé myši a krysy začnou k němu se hnát.
Jeho píseň je tichá, jen myši ji slyší,
A on odvádí je pryč od lidských spíží.

Odvádí je k jezeru, kde jak těžké kamení
Klesnou ke dnu temné vody za své konání.
Lidé se dívají na tu topící se havěť,
Netušeje, že mohou též padnout krysaři v oběť.

Kdysi byl krásným andělem, co život má chránit,
Nyní je temným vyslancem, jenž život má krátit.
Za každou z těch myší k jizvě na zádech,
Přibude mu jedna rýha, jenž krvavý a bolestný má nádech.

Lidé to nikdy nepochopí, smějí se mu, sprostě pokřikují,
Někdy po něm kámen hodí, a tím svůj osud si sepisují.
Ten těžký úděl posměch, bolest a nenávist trpět,
Bude muset, co existovat bude tento svět.

On od svítání do soumraku světem tiše kráčí,
Míjí, jak stín místa, kde se lidé radují, i místa kde jen pláčí…