Když Sličný lid opouští Středozem

Sličný lid Středozem již opouští,
na Západ bílé lodi míří,
jejich čas již minul,
nad těmi loděmi mořští racci víří.
možná, že se s tím mnozí nesmíří.

Poslední loď již vyplouvá na širé moře,
vstříc novým osudům,
odlož všechnen pláč a hoře,
možná tenhle příběh končí, ale pak začíná nový,
svět se rychle mění, není již takový.

Setři slzy z tváří,
naslouchej mi, slyš můj hlas,
jednou se vrátí se svou hvězdnou září,
vrátí se zpět, zpět a zas.

Možná, že ne dnes, ni zítra,
tak dočkej chvíli,
však jednoho jitra,
uhlídáš jak se zpět vrací,
stejně jako mořští ptáci,
kteří se dnes k jihu obracejí,
věz, všichni se jednou navracejí...