V Lorienu kdysi žila,
elfská paní, šťastna byla,
krásná, moudrá, mnoho znala,
všechny bližní milovala,
V Zlatém lese Lorienu,
překrásném Lothlorienu,
když mallorn vzkvétal.
Znala sudbu, předvídala
a s moudrými rozmlouvala,
mnoho let na světě byla,
měla důvod aby žila,
V Zlatém lese Lorienu,
překrásném Lothlorienu,
když mallorn vzkvétal.
Měla prsten Nenyu krásnou,
zářivou, jak hvězdu jasnou,
prstenem tím ochránila
Zlatý les,
dokud v něm žila.
V zlatém lese Lorienu,
překrásném Lothlorienu,
když mallorn vzkvétal.
Kam odešla Galadriel krásná,
jejíž mysl byla vždycky jasná?
S ostatními z svého lidu,
by už nepoznala bídu,
na Západ se odebrala,
ta, jež bližní milovala.
V Valinor se vypravila,
ta, co v Lorienu žila.
V zlatém lese Lorienu,
překrásném Lothlorienu,
když mallorn vzkvétal.