Příběhy z krysařovi flétny: Prokletá nesmrtelnost

Kráčím světem potemnělým,
Se srdcem zničeným, rozlomeným.
Jak léta plynou, smiřuji se s tím,
Že na věčné časy budu přízrakem osamělým.

Nikdo bolest moji nepochopí,
Hlavu mou do dlaní neuchopí.
Nepolaská po vlasech, rty nepolíbí,
Lidé na tuláka se neohlíží, jsou příliš samolibí.

Jediný kdo porozumí bolesti mojí,
Jsou krysy, co v tónech písní mých svou smrt nalézají.
Tak budu věčně putovat,
Zeměmi procházet, prokletí svého litovat…