Sen

Pořád jen chodím okolo,
bojím se udělat další krok,
kéž by tahle propast byla molo,
nemusel by to být poslední skok.
. . .
Když letím vzduchem,
myslím ne Tebe,
jsme s Tebou duchem
a hledím na nebe.
. . .
Je tak jasné,
jako taky ten den,
tak krásné,
snad je to jen sen.
. . .
Mám strach ze smrti,
ale nemám na výběr,
až budem oba mrtvi
a srdce plné děr,
až tehdy dojdu klidu,
však zbývá jen pár chvil,
hned za Tebou přijdu,
avšak necítím v srdci mír.
. . .
To co tu opustím,
jako tys tu nechal mě,
prý ti nikdy neodpustí,
Tvoje děti dvě.
. . .
Nechals je tu samotné,
nevíš, jak jsme se cítili,
bála jsem se sama po tmě,
pocity ve mě vířily.
. . .
Vůbec nic Ti nevyčítám,
znám snad všechny okolnosti,
se svou vinou počítám
s jedinečností Tvojí osobnosti.
. . .
Vzbudím se ze sna s trhnutím,
slzy mi tečou po tváři,
proč se do toho nutím?
Začarovaný kruh to vytváří.
. . .
Když jsi smutný,
směj se víc nahlas.