Do barev

Do dvou barev svět neoblíkneš
¨
někdy i béžová
zabolí víc než bílá
zvlášť když ve svatebních šatech
cítíš pnutí na prsou
a hrdličky si s plísní v peří
prozpěvují umíráček

Ona i noc zaleskne se žluklou šedí
pod kloboukem mladíka
co s flétnou žebrá
na kolejišti půlnočních tramvaje
doufaje, že tentokrát před ním nezastaví

I zeleň listů pampelišky
zmítá se vybledlostí
v odrazu prvních letních dešťů
pro které malíři
opouští své milenky
se skicami v podpaždí

I modř ranního nebe
někdy zrůžoví
studem v podvazcích prostitutky
co zapomněla na odstup od klienta
který jí voněl po vanilce

...
Do dvou barev svět neoblíkneš
i když povětšinou
zdá se černobílý