Chyba

Potácení v nejistotě,
co na další den,
nevím jestli chci tě,
zda mám ještě svůj sen.

Tvoje ruce mrazí,
a přece mě to hřeje,
chvíli se mi to vrací,
něco mezi náma je.

Připadáš si chladná,
vím, že to tak není,
to se přece pozná,
a upřímnost se cení.

Asi ani nevíš,
jak moc se ti podobám,
když prázdná se cítíš,
sám sebe v tobě vídám.

A jsem zase sám.

V očích mě dlouho skrýt nenecháš,
je mi s tebou hezky,
i když se ráda nemáš,
a pohledem mi uhybáš.

Vyčítáš si věci,
ale vina tvá vždy není,
napadlo mě přeci,
mám hrudník plnej trní.

Co když chyba jsem tu já,
že ze mě nic hezkýho necítíš,
tak to někdy dopadá,
když zklamáním svou víru zlomíš.