Oběť

Na zápraží sedí žena,
oděná jen v lítosti.
Nesoucí si těžké srdce,
doufajíce v milosti.

Ve dveřích pak stojí doktor,
tuší co se bude dít.
Jako včera tak i dneska,
dlouhou směnu bude mít.

„Paní doktor“, začne žena,
„odpusťte mi pokorně…“
„To nic není“, tiší lékař,
„bude vám tu ohromně.“

„Já vím, že jsem jediná“,
lká pak žena v ordinaci.
„Kéž by“, odtuší hned psycholožka,
„je zde mnoho na práci“.

V ordinaci u okýnka,
stojí ty dvě osoby.
Žena, zvaná Anonymka,
hledá možnost obrody.

Vzala si ho z lásky velké,
varována mnohými,
ostudu a nechápavost,
na zápraží pohřbili.

Našli se i takoví,
hledajíc jí vykoupení.
Ukázat, že chyba tu je,
nenašli však pochopení.

Po letech však přišel zlom,
člověka prý doba změní.
A tak novým krédem jejím,
stalo se pak utrpení.

Dlouhá léta takhle žila,
přece by ho nevinili,
proč by měla krásné zničit,
tak mnoho už prožili.

Konec není těžké napsat,
pochopit to lze však lépe.
Zkusíš-li i ty teď postavit se
síle velké lásky slepé!