Na hranici

Slunce již zašlo, stíny jsou tmavé,
zdavu dávno zmizely táře lidí smavé,
jen žal a strach z očí lidu prýští.
Ona padne dnes, kdo z nich bude příští?
Konopný provaz, roucho vlaje bílé,
v noci se modlila, teď nastala ta chvíle.
Dáblové v kápích božské mají pláště,
její není vina, jsou jen plní záště.
V šedočedné dáli pochodně již planou,
její mladé údy vstříc ohni brzy stanou.
Není čas na nářky, ani pláč a slzy.
Nechť katové její prokletí dojdou brzy.