Ruka, která schází

Natahovala jsem ruku, když padala jsem k zemi,
však marně a chtěla jsem se chytit moc,
natahovala jsem ruku,když koukala se k nebi,
když šíp mi srdce proťal a den změnil se v tmavou noc.

Když začal na nebi souboj andělů a spustily se kapky deště,
lidé kolem mne náhle zmizeli a tíseň se v srdci rozmohla,
když ležela jsem v úplné samotě a chtěla se nadechnout ještě,
jenže bolest byla tak veliká, že víc než ležet a čekat jsem nemohla.

Tak čekala jsem na poslední rozhodnutí, na poslední soud,
na spásu od toho, kdo mne osvobodí a odvede mou duši,
čekala jsem dlouho, než odnese mne dešti proud,
než se ve tmě ukáže světlo a srdce se opět nerozbuší.

Ale nač to čekání, když není žádná naděje,
a ten na koho čekám stále nepřichází,
když kolem mne jen pusto a nic se neděje,
a ruka, které mohla bych se držet, mi ve tmě schází...