Iluze

Nevím kam dál,
nemám síly,
stesk a žal,
už mi jen zbyly.

V naprosté nicotě,
absolutním prázdnu,
teskně tu přemítám,
v myšlenkách váznu.

Necítím nic,
žal ani bolest,
bloudím tmou,
do krve zatínám pěst.

Úplně všechno,
čemu jsem kdy věřil,
násilím mi odebráno bylo,
během několika vteřin.

Svět plný lží,
klamu a sporů,
snad jediný způsob je,
skočit tam dolu.

V šedi tu bloudím,
ztracen ve vlastní mysli,
došla mi slova,
chybí my kyslík.

Iluze o světě,
dávno už nemám,
všechny ty chmury,
mile rád předám.

Jediná jistota,
konce jsme hodni,
alespoň v něčem jsme
si všichni rovni.

Věřit tak můžeme,
každý sám sobě,
však co je to platné,
až budem v hrobě.