Neměl jsem se narodit

Ráno vstávám a vše mě svírá,
nevím, už co dělat mám,
jsem ten, kdo tiše umírá,
a připadám si sám.

Co je pohlazení?
Doteky už ani neznám,
kolik ještě dní,
než na cestu se dám?

A tak se dál proklínám,
i svoje narození,
pro co ještě dýchám,
a kdy už se to změní?

Nemám se na co těšit,
už dávno nic nechci,
sám sebe jen děsit,
nejhezčí jsem míval v srdci.

Začínám tu litovat,
že jsem kdy vůbec žil,
nemůžu milovat,
že jsem se kdy narodil!

Z očí už ani, moc vody neprší,
radši bych krev viděl téct,
jsem ten co si oči usuší,
a další den tu musí snést.