Výkřik do tmy

Jde to všechno těžce, z tuha,
nepřichází žádná vzpruha.
Vše se bortí a stále padá,
sype se to na mé chromé záda.

Duše žehrá, srdce chřadne,
nevím,
jestli tohle vše nějak zvládne.

Jak bez barev duha,
bez stonku květina.
Dýka se hluboko zatíná,
jsem prázdnoty sluha.

Na zeď teď píši a skřípu zuby,
srdce si rozdírám o staleté duby.
Jež nepovalil silný vítr, ale můj bol,
též volám smutně: "Tak mě už skol!"