Malé sbohem

Přijde čas,
kdy díte odhodí
polámanou hračku.
A ten je tu zas,
teď milující kapradí
schová odranou nevinnosti značku.

Teď, cítím,
že je to tady,
jsem si jistá,
že to, co vidím,
je múza otáčející se zády.
Jde k jiným, kde má dost místa.

Nemůžu si stěžovat
na chvíle,
které léčily bolavou duši.
Neměla jsem se tak přetěžovat,
přeceňovat sílu píle
přesto mnozí z vás tuší:

Jak bude těžké mé "Sbohem",
že mě to rve na kusy,
ale jednou to přijít muselo.
Dala jsem najevo, jak opovrhuji světem,
jak nesnáším hloupé namyšlené husy...
a jak to všechno bolelo.

Teď mě nic netrápí,
přišlo klidné období,
tohle je konečná pro "Zisi".
Jsem ta, co pokaždé jinou maskou zalepí
rány, co tak moc bolí.
Tak děkuje vám dívka se srdcem na kusy.

"Sbohem všichni, budete mi chybět..."