Bouře

Po skle stékají kapky deště:
-pramínky naděje?
-pramínky smutku?
Ledový vzduch svírá jak kleště.
Něco v něm je,
slyším to, vskutku.

Bouře zachvátila město.
A já se zmítám,
za okenní tabulkou.
Tady je to místo,
kde pár facek schytám.
Od života...

Na tváři rudý obtisk dlaně,
která místo pohlazení,
zraní.
Tak stojí dívka za oknem,
sleduje pohledem laní
všední dění.

Blesk přeťal oblohu,
její srdce též
a ona teď pláče s nebem.
Chci pomoct, ale nemohu,
tak vstaň ty a běž,
běž, strhni ji na zem.

Chceš ji vyrvat z náruče světu,
od okna odstrčit krásku-
-nevinnost.
Když někdo dá přednost letu,
nevěří na lásku,
na laskavost.

Není ti jasné,
o čem tu mluvím?
To víš, jsem symbolista.
Přijde mi krásné,
že jen já vím
to, co řekne ti realista:

"U okna stála dívka-
-ve vzlyku,
Málo přátel měla.
Tak vzala za kliku
a po vzoru ptáků
vyletěla."