Bojím se, maminko...

Ticho...
les...
bolest a strach má zelenou barvu...

...navzdory tomu,
že fialová je barvou hysterie...


Víš co je zvláštní?
Že ačkoliv krvácí z ran,
které jsi jí udělal,
tvůj dotek ji stále rozechvívá...
... i ve smrti...

Les...
křik...šepot a modlitba...
všechno se probouzí k životu,
jen já mám pocit...
pocit že něco umírá...

Ve snech vidím tvář...
milující přesto vraždící...
nedokážu uniknout těm očím,
co hrají na housle....
bezprstýma rukama...

...ztratila jsem smyčec...

Mám strach...
zapomněla jsem utíkat...
a pak si náhle vzpomněla...
Je pozdě?

Bojím se...