Vzdálený

Nemám právo cokoliv chtít,
nepatříš mi, ale chci tě mít,
můj život tak klidný a spořádaný byl
než ty jsi se v něm objevil.

Tvoji tvář stále před očima mám,
jdu a často ani nevím kam,
připadám si jako v snách,
ztracená v nekonečných tmách.

Jsi však až příliš vzdálený
za zasněženými pláněmi,
jak mohl jsi mi hlavu splést
a mohla bych se v tobě plést?

Pokud bych se s tebou snad setkat měla,
pak mi, prosím, vyrvi srdce z těla,
radši ať můj život skončí ve tvých rukách,
než žít v těchto neustálých mukách.