Když fialoví svítání...
Když fialoví svítání...
Monotónní údery,
vlnami šíří se dál,
rozpitými pohledy,
sotva bys rozeznal...
...tu fialovou,
ze dna vzlínat,
do smutku,
plní verzi smíření,
než bezděčně oceníš,
v osiřelých zdech...
...zdánlivě
proradnou krádež,
snad krádež,
černé kápi zármutku...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Uf,já už se lekl,že to fialové svítání je monokl a že za to můžou ty rozpité pohledy :o)),ještě že jsi to vysvětlila.Pak nelze jinak ,než že jsi to pojala mistrně.
07.02.2006 20:50:00 | Guču
¨Přala bych Ti,pořádně se od toho černého dna odpíchnout a splynout s růžovou.
05.02.2006 13:07:00 | Iva P.
Vždy, když se vzbudím, vím, že žiju. A jsem rád, že tady ještě jsem. Snažím se žít každy den tak, jako by to byl ten poslední. A v tom je taky radost. Moc pěkně jsi to napsala.
04.02.2006 15:12:00 |
Je to perfektní a líbí se mi odhad i optimismus, že svítání vždycky všechen smutek v duši nakonec porazí a přemůže.
02.02.2006 21:18:00 | risik
Milí přátelé, je to tak, že po čase zármutku a truchlení, přijde zklidnění a vyrovnání s osudem i samotou, to je to fialové svítání na lepší časy, a zároveň to svítání vykrade tu černou kápi smutku! :-))
02.02.2006 21:10:00 | Krtica
Krtii nádherné:) Ale teda..taky tápu...Ale každopádně je to pěěěěknouškýýý=)
02.02.2006 20:46:00 | makretka
Báseňka je nádherná, ale přiznávám (bez mučení), že trochu tápu. Vždyť fialová značí duchovno a citlivost.
A zármutek v černé kápi nikde není milý host.
02.02.2006 20:38:00 | Mourek
Každopádně pěkné, zajímavé. Akorat jsem z toho trochu zmatená(no teda jen jestli náhodou ta moja zmatenost nečíší z něčeho jiného).. Nu, tak za 100.
02.02.2006 19:55:00 | BlackTangerine
Ta je nádherná...
zármutek černou kápi snímá
a stává se z něj záře živá...
:o)
02.02.2006 14:43:00 | Cecilka