Anotace: ...je to prostě moc...
Položila hlavu na polštář
Oči plačící zavřela
Své srdce vložila Lásce na oltář
Duši svou zapřela
Zapadlo Slunce žluté
Vyšla Luna bílá
V hlavě smutek a prázdno duté
Vyprchala z ní všecka síla
Mrak a déšť skryl uplakanou tvář
Proč pláče? Miluje když se trápit nechá?
Odpovědi se však nedočkáš
Žárlivost, ta stvůra ji leká...
Někdy žárlíme, a nemusíme, ondy je to na místě, ale málo platné, miluje-li jinou, bo ona jiného.
08.05.2011 09:15:00 | NikitaNikaT.