Prach jsem a v prach se obrátím

Jdu životem
tak sám a nechtěný,
pořád s někým
stále obklopený lidmi
však chci být bez ženy
co utrpení mé by pochopila
a nekladla si podmínky
však ustoupila argumentům
co tolik trápí mě
když za bezesné noci
ležím sám
a koukám na oblohu
a už mě nudí
stále mluvit jen a znovu
do hvězd co shlížejí s té výšky.

Do hvězd
co smějí se mé bezradnosti
když já jsem tolik v jejich moci
a odraz jejich
v očích mých tak zebe
mluvit, stále mluvit
a vidět mezi nimi tebe
tvůj odraz.
Nechci přece nic
nechci lásku, bolest, tebe
jen chladné pití
jež otupí mou mysl
a dá volnost myšlenkám mým
by vzlétly vzhůru
jak Fénix,
co povstal z popela
a zahnali tu noční můru
co je zde stále se mnou.


Tu noční můru co na srdci mám
a co neskutečně velká je a těžká
a rve mé srdce z těla ven
ven z hrudi mé
tam někam do pomyslné výšky
by rozsápala ho a polkla
někam tam kam nedostoupí Smíšci
by pomohli mi a svedli tuto bitvu
v mém jménu
za pravdu moji
protože to nepomůže mi
to ránu mou nezhojí.

Noční můru, co budí ze snů mě
a co přichází vždy k ránu
však ve větvích stromu vidím vránu
co zobák zborcený má krví
tou mou
a mé srdce leží na zemi
v prachu cesty
a v ratolišti krve
a kdokoliv chce tak může
kopnout či šlápnout na ně
prostě jak je mu libo
za Ní, za Sebe či za Ně
kopnout do Mě
protože já už ležím dole
teď úplně až na dně
a nechce se mi vstávat
chci zůstal tady ležet
a umřít
prostě jen tak
chci aby tahle tráva byla můj hrob
aby hladila mé mrtvé tělo
a přikryla ho když by chtělo
přejít do té země
vlhké, studené a tmavé
co ve mně teď tak plave.
Vždyť prach jsem a v prach se obrátím….