O neznámé

Občas Tě vídám,
i ve svém snu,
ač skoro Tě neznám,
tvýmu kouzlu podlehnu.

Někdy si připadám,
když ke mně promlouváš,
že léta tě znám,
nevím, za koho mě máš.

Jestli ode mě něco očekáváš?

Přitahuješ mě k sobě,
nechceš mě mít?
Obracím se k Tobě,
nikdy nemám kam jít.

Snad někdy tě škádlím,
a někdy k Tobě daleko mám,
pak za ruce tě chytím,
sahat ti na sebe nedám.

Tvý ruce chladí,
a já nevím,
promarním mládí,
ty ruce pustím.