Cítíš to taky... ... ?

Klapky nám popadaly z očí
svět tak nějak jinak se točí
pomalu, rychle, jak jenom říct
kruh není krychle a svět musí žít.

Jako rum v žilách, jak prášky v hlavě
zaseklí v mírách, ztracení v skladbě
skončíme na ulici, šedí a zlí
skočíme na silnici, ubití zdí.

Cítíš to taky, jsi sám a sám
odjely vlaky, to nebyl náš plán...

To nebyl náš plán ztratit se v čase
to nebyl náš plán umřít tu zase.

Nechals mě tady, ztracenou vílu
slibovals hrady, slibovals víru.

Byl jsi můj muž, já věřila v tebe
tvé prolhané srdce nůž do ruky bere.

Bojí se světa, bojí se smát,
bojí se léta, bojí se bát.

Hledala jiné, ztracená víla,
hledala silné, zmatená víla,
hledala chytré, naivní víla,
hledala krásné, ubohá víla,
hledala čestné, pohřbená víra.

Hledala život, co ztratila s ním.
Řekněte někdo, že jenom sním... ... s ním.