Zklamání

Měl jsem všechno, nemám nic,
jen ten svůj svět bez hranic.
Měl jsem mnohem víc než dost,
teď připadám si jak ohlodaná kost.

Když sedím u ohně, pozoruji hvězdy.
Vzpomínám na Tebe, přemýšlím kdy jsi.
Je to těžké, nevíš jak když chci přestat vzpomínat

Tělo mé je bez duše, proto žiji tak suše.
Má duše je bez těla, to u tebe mi zůstala.

Chodím se bavit, nutím se smát.
Nechci se trápit, poraď mi.. kudy jít dál!

Zlatíčko moje, chybíš mi moc.
Sluníčko zapadlo, nastala noc.

Sluníčko moje zapadlo za obzor,
chodím teď po tmě, musím si dát pozor.
Dát pozor na cestu, na cestu trnitou,
nikam však nedojdu s myslí rozbitou

Co mi teď zůstává? Na ruce, jizva bělavá.
Vím ty jsi teď jinde… žít bez tebe, prostě nejde!
Ještě jednou, chtěl bych se přitulit,
počase znovu, Tvojí tvář políbit!

Chtěl bych ti jen připomenout:
"já nechci mít tě celou, stačí mi.."