Dívka v černém

Prchází ulicí,dívka v černém,
ulicí,se slzou na líčku,
touží po otci věrném,
kterému řekne tatíčku...

Dále kračí světem bez svých snů,
dělí se s lidmi o jídlo
Kouká stále zpět do dnů,
kdy se jí štěstí nabídlo.

Byly to dny natolik dávné,
nemohla příjmout,chápete?
Nyní se jí zdálo všecko tak marné,
proč jen tak se stalo,brunete?

Odmítla,vzdychla,odešla,
nechtěla být ničí nevěsta.
Brunet se nenechal odbýti..
Chtěl ji v zámku ukrýti.

Utekla s jejich outěžkem,
nemohla najít obydlí
brunet se ztratil s posměškem.
s dítětem byli nastydlí.

Nenašla místo,kde je mít,
musela je nechat odejít
Sama dítěti slíbila,
že musí vydržet.... aby se k němu vrátila