Papírek na dně batohu
Papírek na dně batohu
Našla jsem na dně batohu malej papírek,
připomínku mojí, tvojí, naší věčný viny,
je jak sůl zadřená do mý hladký svaloviny,
malej jak pětkrát přeložená A trojka,
do toho co bylo a už nemůže být náhlá spojka,
je na něm jediná kraťoučká rozmazaná věta,
pro mě velkej kus tohohle zmatenýho světa,
najít ho teď to mě fakt dostalo,
proč se to najednou tak děsně posralo?
Já Tebe taky navždy,...
... miluju?
... nenávidím?
A proč vlastně?
V podstatě jsme nikdy neměli šanci.
připomínku mojí, tvojí, naší věčný viny,
je jak sůl zadřená do mý hladký svaloviny,
malej jak pětkrát přeložená A trojka,
do toho co bylo a už nemůže být náhlá spojka,
je na něm jediná kraťoučká rozmazaná věta,
pro mě velkej kus tohohle zmatenýho světa,
najít ho teď to mě fakt dostalo,
proč se to najednou tak děsně posralo?
Já Tebe taky navždy,...
... miluju?
... nenávidím?
A proč vlastně?
V podstatě jsme nikdy neměli šanci.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
mělas pravdu, je zvláštní teď číst tvý básně, když už se trošku známe:-)
06.02.2006 12:38:00 | Jan Václav Pražský
mí hladký svaloviny by možná slušelo víc "ý" ale to je jedno. povedlo se ti to. povedlo se ti upřímný a trochu smutný povzdechnutí zapsat do veršů.
ps: líbí se mi dostalo-posralo :))
04.02.2006 16:44:00 | kulishak