Dům z karet

Jako plachta ve větru
vlaješ si životem,
ve vlněném svetru
vesele za plotem.

Problémy nemaje,
navíc celý hoříc,
až ten sníh roztaje,
muset se oblíct.

Domeček z karet,
padá jak chmýří,
základy jsem zamet
příliš jsem hýřil.

Do sebe ponořen
v přetěžké chvíli,
dumaje nad nožem
sbírám teď síly.

Přes další nezdary
slunce dál svítí,
sebrat své karty,
a dále jíti.

Jde to vůbec ještě?
tenký vlásek života,
utnou náhle kleště,
ztrácí se jistota.