Nikdo se neptal...

Sedíc na vznosně zdobené trůnu,
u nohou mi klečí davy žen i mužů,
přesto všechno osamocena stůňu,
ačkoliv dělám, nač se jen zmůžu.

Toužíc, aby vše bylo, jak má být,
dělám to, co mi připadá správné.
Víno vítězů neteče, není co pít,
místo potlesku nebe tmavne.

Neustále obklopena společností,
ale den co den se cítím osamělá.
Svíčka hoří plamenem oddanosti,
stydnoucí vosk na zemi bělá.

Okolí rozjasňuje štěstí záře,
proč já si po vlastním jen šlapu?
Nahrnu si plavé vlasy do tváře,
dejte mi někdo života mapu!