Můj život

Nemáš mi co nabídnout,
co můžeš ze mě vzít?
Ve vlnách času musím tonout,
a už neumím žít.

Mé oči krutou pravdu vidí,
pro koho ještě něco znamená?
Jsem jen vězněm světa lidí,
i duše už je kamenná.

Střípky časů, se v mysli mlží,
mý smysly pod hlínou leží,
víc než bolest neodráží,
jen bolest moje srdce stráží.

Tak z ničeho už radost nemám,
hrudník se mi svírá,
takový už navěky a sám,
snad se na to neumírá.

A dokážu si na život dál hrát,
ačkoliv jsem dávno mrtvý?
U mě už není o co stát,
jen ať o mně pravdu neví.