Zhasla noc
vzpomínky šeptají
Vrátit tak moc
chtěla bych potají...
Tvůj úsměv
dlaně mého dětství
Tátu věčného hrdinu
proč se to nesmí?
Svíčka dohořívá
já svůj pláč skrývám
Tak ráda bych Ti přála
den kdy se rozednívá...
Tak píšu Táto
dopis pro Tebe
Adresa je správná
tam....do nebe....
Chybíš mi!
Na tebe je to úplně mimo mísu,ale to nic neubírá na kvalitě.
Je to smutně smutné.
Za st,ale jen za dílo.Obsah by nikdo neměl hodnotit.
Proč taky velebit bolest??
05.06.2011 18:53:00 | Marcone
...
jsou básně, které se těžko komentují ...
a to je jedna z nich ...
Říká se, že dokud ten, kdo odešel, bude žít v našich srdcích a vzpomínkách, bude tady s námi ... jenže objetí, pohlazení, úsměv ... milovaného člověka ... jen vzpomínky nikdy nenahradí ...ale snad pomáhají hojit jizvu, která zůstala v srdci ...
Kett, láska je všudypřítomná ... a je cítit přes ten smutek i z Tvé básně pro tátu ...
04.06.2011 22:16:00 | Bambulka
Vím co asi cítíš... Všichni si musíme jednou prožít ty smutné chvíle...
04.06.2011 21:52:00 | TetaKazi
Dnes už jenom anděl shůry
bude se na Tebe dívat dolů,
jenom on smí a pohladí Tě,
když budou se Ti zdát noční můry…
…a hvězdy vždy na nebi zazáří,
jenom ta jedna jediná, Kett,
ta bude moc za Tebou dolů,
zanechá malou stopu na Tvém polštáři…
… táta.
04.06.2011 21:51:00 | NikitaNikaT.