Zvuk zvonu

Večerní krajinou zvuk zvonu bloudí
S pokorou v srdcích naději tvoří
Neb jako žebrák se vzduchem loudí
Neb stejně jak on se životem moří

Tisíce srdcí zvuk zvonu slyší
Dívka smutná se v temnotě krčí
A duše lidí, co každá se liší
Vnímají bolest, která dívenku ničí

Železná rakev své tajemství nese
Dívka mladá už v klidu spí
A anděl, který ukryl se v lese
Za zvuku zvonu o ní tiše sní

Do očí všech se slzy hrnou
Dívka jediná oči suché má
A anděl se sklopenou hlavou
Na svoji sestru vzpomíná

Kdo dívá se, tak jedině s něhou
Dívka však pohledy nevnímá
A tak z těch, co dnes se sejdou
Nikoho z nich nerozezná

Studeným vzduchem prázdná slova zní
Dívka už je však neslyší
A v lese anděl už také spí
A osud jejich se neliší

Večerní krajinou zvuk zvonu bloudí
S pokorou v srdcích naději boří
A ti, co milují, se znovu hroutí
Neb jejich blízcí, jak papír shoří