Žijící pod hladinou

Jednou ten moment přijít musel
kdy nebe zrudne a oheň zplane
a ten moment se právě blíží
umírám já...a se mnou i laně

a v hloubce moře, tam úplně na dně
v temné to říši němých těl
na druhé života formy straně
jsem tenkrát pro spasení šel

když limit únosu překročen byl
černými stíny, co zvou se jak my
nebyl jsem již s to posbírat sil
a tak jsem nucen byl vstoupit do tmy

plaval jsem roky a plaval jsem dny
v útěku před mými druhy
nevida slunce, nezdaje se sny
jen založit život druhý

a stalo se, tam v hloubi moří
našel já domov a našel já skrýš
něco však stále v hloubi mě moří
a nevím, co je to spíš

zda zloba na lid, co zabil Zemi
zda zloba na ty nečině stojící v dáli
zda zloba na ty, co rozkazy dali
či zloba na mě, že otočil se zády

ale co jiného dělat s mojí mocí
než utíkát vdál a doufat v lepší zítřky
a stažit se víc než mermomoci
poskládat těch matných zbytků střípky