Kouzlo ráje

Postava ženy mi mizí v dáli
a zmizela v hloučku těl;
další si to za keřem rozdávali
a já jim za to tiše záviděl.

Stojím na rohu tiché ulice,
kam často nikdo nechodí.
Častokrát frustrován velice
a dáma, co to tu provoní.

Občas mívám svoje kouzlo,
co každou časem odzbrojí.
A žádné slovo nevyklouzlo,
mně se přece žádná nebojí.

V noci přichází pokušení
a na hrudi se zrychlí tep.
Kluci jsou často nadržení
a já, jako by do mě klep.

Má mysl se vždy zablokuje,
když je oběť na blízku.
Moje úchylka se projevuje,
když nejsem na řetízku.

Občas mívám svoje kouzlo,
co každou časem odzbrojí.
A něco z ruky neuklozlo,
co na kůži ji ranou ozdobí…

Zubaté ostří se boří do nich
když mladé maso povolí.
Kolem strach a starý hřích,
co na ženách si vrah dovolí.

Miluju jejich bezbranný strach,
když v bolestech mi umíraj.
Řvou v dalekých prostorách,
kde proti mně otvírá se ráj.

Občas mívám svoje kouzlo,
co časem každou odzbrojí.
A nic ze mne nevyklouzlo,
mně se přece žádná nebojí.

Další žena mi mizí v dáli
a můj žabikuch se zavírá.
Moje touhy už se vzdaly
a kouzlo ráje na čas umírá….