..rozhraněná..
..rozhraněná..
*
Jak poznala by smutek z odloučení
když pošimrala mě ta malá dětská dlaň
Připlácla se tak znenadání na čelo
a mnou až příliš silně projelo;
kéž chvíli, chvíli hlaď a nepřestaň
veď mysl cestou přímou k zapomnění…
°
Odveď mě od všech skrytých zákoutí
co v šišce rozvité se dechem usadí
zahřej mi zchladlou vlhkou tvář
a hořkost srdce v slzách perel zmař
hlaď mě, ať už mi v noci smolné nevadí
že není tady a že nesedí dotyku naproti…
°
Pak dojetí se spolu s bolestí jen naráz spustilo
A jaká hloubka je až na dno pořád netuším?
Však jeho nevinnost stála tu se mnou teď
a snažila se k pochopení přelézt divnou zeď
za níž jsem toužila citelně být jen s ním
v tom marně marném boji černé za bílou…
*
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Jen si ty malý ručky ještě náramně užij a vychutnej, každý hlazení je jeden z nejnádhernějších skvoSTů, co nám jen spolubytí našich nejbližších může poskytnout!
16.06.2011 00:44:00 | Špáďa
žena je celistvá
když má svou ratolest..
vím co říkám..
pro ta očka neutekla bych
nikam dál
než pár centimetrů
15.06.2011 21:33:00 | Mbonita
V marně marném boji černé za bílou
děti rány hojí s tváří nevinnou
ač samota občas rosu vyloví
přece s dětskou duší
tolik nebolí.
Umíš krásně čarovat slovy a Culík Ti poví, že má Tvé básně Strašně rád:).
15.06.2011 19:18:00 | CULIKATÁ