Bolest

Svět točí se a nezpomalí
a na mé tváři se slza za slzou valí.
Srdce mě bolí a tlačí
jen pouhé bdění k pláči stačí.

Jsem uvězněna ve svém vězení
mříže jsou ostré a řežou
kam poděl se ten optimismus
jen sedím a čekám na spasení
všichni se za úspěchem ženou.
Připadám si jak ušlapaný jedinec,
nemám šancí žíti zde,
jsem bezvýznamný člověk
pro svět, kde pravá láska není.

Kam jít, kam se dívat?
Koukám se do země,
pořád jen zívat?
Snít sny daleko ode mě,
není dobře být sama.
Je to jen klíč
když život teče mezi prsty.
Zastrčit klíč a otočit,
snaha,
že hráze se spojí.

Kašlu už na ten svět,
chci jíti dál,
nemůžu však,
však táhnu ho za sebou,
bolí, hoří, ničí,
to co ve mě roste.

Není to síla ano vzdor,
chci slyšet andělský chór,
je to jen smutek z přítomnosti,
z porovnání, z pocitu a moci.

Jdi domů, duše, ticho,
abych nebyla na locho.