Duhová slza

Dal jsi mi tu duhovou slzu
snad abych plakala
nad tím
žes mě zase opustil
ještě včera
šeptal jsi lásko
miluju tě
i když nevím proč
a klečel přede mnou
jako oddaný rytíř
a dnes
na míle vzdálený jsi

Slunce zasvitlo do deště
a já se usmívala
a měla chuť tančit
ale ty netančíš
připomněl mi
třpyt drobného kamínku
na prstě
ukazuje duhu pestřeji
než nebeské záclony
padající vody

Kdyby se mi slunce
podívalo do tváře
vykouzlilo by také duhu
z hořkosladké slzy
štěstí smutku

Ať ji vysuší
zůstane na věky důkazem
že naše láska
nevyprchá
jako letní déšť
a bude hrát tisíci barvami
pokaždé
když se usměješ
můj pane
mé slunce

Líbá tvůj měsíc
s diamantem