NASTAL ČAS, KDY SE CELÝ DEN NEVIDÍME

Ve 4 hodiny ráno vstávám do práce,
teď je přede mnou hodina přípravy.
V pět jedu autobusem – „ Mě se tak nechce!“
Opět jsem bez své ženy..

Cestou do práce přemýšlím,
na svou ženu neustále myslím,
před očima ji stále vidím..
„Vím, že teď smutním..“

Přijíždím a pomalu se pracovat chystám,
má žena ještě doma sladce spinká.
Najednou je 7 hodin,
mé ženě nejspíš budík zazvonil.
Teď stává a já jí jen v hlavě mám..

V půl 9 ráno
vidíme se jen letmo....

Vezmu synátora a má žena před míma očima odjíždí,
do zatáčky teď volant stáčí.
Je za zatáčkou, mé oči ji nevidí.. – (Nastal čas, kdy se celý den nevidíme.)

Čekám se synátorem na bus,
srdce mi přestalo bušit.
Je tu další den,
kdy mou ženu uvidím až k večeru – „Tohle nezvládnu!“