A co nyní

Uzavřen v pokoji,
je mi smutno čím dál víc,
chtěl bych mít naději,
ale asi nemám nic.

Sleduju jak všechno vadne,
a pomalu umírá,
cítím, jsem na dně,
už se to zas ve mně svírá.

Pokládám si otázky,
a odpovědi neznám,
chtěl bych trochu lásky,
ani z dálky ji nevídám.

A zase klidně šílím,
hledám trochu klidu,
něco čím duši naplním,
pro co ještě chtít budu.

Kdybych jen mohl jít zas dál,
abych se zase někdy smál,
štěstí není ani opodál,
těchto dní jsem se dost bál.