Stéblo nad bažinou beznaděje

Něco ve mě chcíplo u srdce mě píchlo,
ego moje namyšlený v koutku duše skříplo.

Jak Země vesmírem točím se v kruhu,
jak ticho před bouří po níž zříš duhu.

Jak bludný Holanďan mořemi bloudím,
vidinu přístavu po Bohu loudím.

Leptá mě představa vidiny ráje,
však moje duše bloudí temným hájem.

Ztemnělým lesem bezednou bažinou,
stéblo trávy zlomilo se, propadám se hlubinou...