Děti z farmy..

Nemocná duše odlétá do oblak,
dobře jí bude, je teď svobodná jako pták.
My ji budem pozorovat,
o stěnu domů se opírat,
závan větru rozfouká nám vlasy,
zůstaly jsme sami bez matinky naší.
Ještě nebyl ten pravý čas,proč duše je pryč a my tu
a vyprahlé dny,
my děti z farmy,
koně nás svými srdci hřejí,
jejich věrné oči, jak ty maminky se smějí,
snad čas to brzo zahojí,jako jejich lesklá srst a hříva jemná,
ta nás teď hladí a místo ní objímá..