Prázdno

Prázdná nádoba,
kterou někdo vylil,
nikdo neví, kdo,
prázdná však je tu dál.

Já jsem ta nádoba,
někdo mě vylil,
však nikdo neví, kdo.
Prázdný jsem a sám.

Do prázdna tu civím,
nevím, či se divím,
nikdo se mnou není.

Jako pustý ostrov,
který hledá trosečníka,
jak ztracený syn,
jsem tu já a jsem tu sám,
sám v sobě se nevyznám,
srdce láme mi každá myšlenka,
každé slovo,
každá vzpomínka.

Jsem tu a jsem tu sám,
kam, šel jsi, ty,
kdo mě těšíš?
Jsem snad k smrti odsouzen,
k smrti samotou,
smrti v prázdnotě?
Ne tak, prosím,
mám život rád,
mám tolik z vás rád.
Však prázdný,
jako nádoba, kterou někdo
vylil,
jsem tu dál a jsem tu sám.

Volám o pomoc,
však nikdo neslyší,
umírám žízní,
však nikdo tu není.
Žízním po vás,
žízním po každém milém slovu.
Mám jít?
Půjdu kamkoli, za toto slovo,
za útěchu dám život,
jinak přijdu o něj.

Ta bolest,
jako když kat páře břicho,
ta bolest,
jako když přišel jsi o všechno,
ta bolest,
ta bolest svírá mě dál…
Tak bolí mě život můj,
tak bolí mě prázdno mé,
tak bolí samota má.

Jak nádoba, kterou nikdo nevylil,
jak nádoba, která vyschla,
jako člověk, který své srdce vydal,
jsem tu dál a jsem tu sám, příliš sám.