Láska je jak vítr, ale bolest je věčná

Na ulicích ve světle lamp míhá se stín černý,
pod lampou stojí milenci a ani jeden není věrný,
láska totiž není věčná a časem význam ztrácí,
stejně jak strom nedoroste, když se jednou kácí ...

Srdce zůstane jen pustina kde vítr nicotu brázdí,
a člověk si připadá, že celý svět je pro něj za zdí,
za zdí tak vysokou, že nahoru dohlédnout se nedá,
kdo se přesto snaží šplhat nahoru tomu leda běda ...

Spadne dolů na záda a jak šváb svůj život ztratí,
protože za snahu vylézt z davu se tu prostě platí,
ale pocitu být zašlápnut na světě stejně není rovno,
protože necítit bolest znamená nebýt víc než jen hovno …

Láska je jak vítr, ale bolest tu vždy byla a taky bude,
a pokud chcete cítit život, bolest je jediné co zbude …