Jak tak sedím,
píšu ti o měsíci.
O motýlech a květinách.
Slunce už dávno zapadlo.
/Nechci ti psát romantické žvásty/
Jak tak sedím,
přemýšlím o mé ženě,
jak plakala nad rozlitým mlékem.
Je doma sama s dítětem.
/Pamatuješ na všechny ty slzy/
Teď tady ležím,
tělo mě bolí a ruce mám špinavé.
Ruka mi trne od psaní.
Sucho v puse a mokro na stěnách.
/ Je tu chladno jako ten večer/
Souhlasím s anotací..zpívala fakt dobře a život vedla nechutnej
(co zaséváš, to také sklidíš..:-(
Pěkný.RM.
08.12.2012 16:21:28 | Robin Marnolli
Děkuju moc, ale nemám právo ti vzít minutu, kdy můžeš říct plno hezkých věcí:-) Kvůli mé básni smutnit nemusíš, není o mně( můžu to přiznat doufám:-D), ale skutečný příběh to je. Ale děkuju moc za tvůj pozitivní( ač smutný komentář)!
27.07.2011 22:45:00 | Toda