Lukáškovi...

Srdíčka bolí, jiskra štěstí vyhasla nám v očích,
zůstala bolest, zoufalství a prázdnota,
do dveří po kradmu hledíme zda úsměv Tvůj vkročí,
pohasl zářící plamínek mladého života.

Dostal jsi křídla, tak sněhově bělostná,
z obláčku shlížíš na naše slzy z nebe,
zůstala díra tu po Tobě, tak pustá a žalostná,
ani paprsek slunce nehřeje, jen studí a zebe.

Pro svou čistou dušinku andělem ses stal,
ale proč tak brzy povolal tě k sobě?
Žádná slova útěchy nikdy neutiší žal,
aspoň zapálíme svíčku věnovanou Tobě...