Andělem...

Chtěla jsem důvěřovat vánku,
který mi hladil mou tvář,
nikdy jsem však necítila,
protože jsem anděl a mám svatozář.

Můžu létat a hrát si s duhou,
ale tu touhu která mě spaluje
neuhasí žádná sněžná bouře,
protože jsem anděl, který jen sleduje.

Toužila jsem po jednom doteku
a začlenit se dole mezi lidi,
obdivuji milence v objetí,
protože jsem anděl, co jim závidí

Můj pán, můj Bůh mi sdělil,
že k lidem patří i utrpení a bolesti.
Ale můžu jít za nimi,
protože už nejsem anděl, teď mě propouští...

Pozor...z nebe padám!
Ten pád mě zabije,
ne ještě žiji a vydechnu.
Cítím bolest a umírám...